JSOU KLIENTKY PŘEDNĚJŠÍ NEŽ JÁ ?

Tak tyhle myšlenky se mi celé odpoledne honily hlavou.

Prostě to musím dnes nějak zvládnout!

To dám!

Ženy už s tím počítají, mají to zaplacené, zajistily si hlídání dětí.

Zklamala bych je. „Opravdu, Sáro, skupinové plavání nemůžeš dnes zrušit.“

ŘÍKAL MŮJ VNITŘNÍ HLAS.

„Tak dobře, PŘEMŮŽU SE, je mi sice dost špatně, ale když zatnu zuby, tak to PŘECE DÁM!

Takhle jsem to zvládla již mockrát!“

Zbývalo 1,5 hodiny do začátku mojí skupinové lekce.

Chtěla jsem se začít chystat, jenže moje tělo se začalo BOUŘIT vůči mému rozhodnutí ho nerespektovat.

„A DOST!“ Ozvalo se. „TAKHLE UŽ NE!“

Dalo mi dost silně najevo, že takto se už nemám SAMA K SOBĚ nikdy chovat!

Začala jsem cítit paniku. „Ale co teď? Co mám dělat?“

Mozek mi jel na plné obrátky.

„Pošli všem ženám SMS, že dnešní lekce odpadá. Prostě ji zruš!“

S obrovskou úlevou jsem začala vymačkávat mobilní čísla klientek a postupně oznamovat tu dnešní novinku. Byla 1 hodina do začátku lekce.

Nesměle jsem vyťukávala text SMS a bála se, jaké reakce přijdou.

…

ZCELA ZBYTEČNĚ!

Odpovědi zněly: „Ano, OK, těšíme se na příště.“

„Uf“, spadl mi kámen ze srdce.“Co to?“

Začalo mi to docházet.

„No jasně, to je v pořádku. To je projev sebelásky.“

Jak bych mohla vést ženské skupiny a něco je učit, když nemám SAMA SEBE DOSTATEČNĚ RÁDA?!“

Moje TĚLÍČKO mi dalo jasně najevo, že nyní se mám věnovat právě a pouze jen a jen jemu. Je prostě geniální!

„Děkuji Ti, tělo moje, za Tvoji moudrost a Tvoji lekci.“

Obrovsky se mi ulevilo. Pochopila jsem. A současně vím, že takovéto lekce už mi nemusí přicházet.

Mám své tělo již dostatečně ráda a vždy, když si bude říkat o pozornost a péči, bude pro mě na 1.místě.