Můžu být inspirací ženám?

Já, dvakrát rozvedená, s nejmladším nemanželským dítětem? Matka 5 synů, co má ve výlučné péči jen nejmladšího? Věčná rebelka se svým názorem? Zastánkyně waldorfu, který je pro mnoho lidí sektou? Neočkovací matka, co „ohrožuje“ zdraví svých dětí? Domorodka? Žena, co se 7krát stěhovala i s dětmi do 3 různých měst? Žena, co byla vyčleněna z široké rodiny a příbuzenstva? Žena, co si změnila jméno a dělá tantru?

A PŘESTO VNÍMÁM, ŽE MOHU!

Moje spletité cesty životem mohou velmi pomoci ženám, které jsou na významné křižovatce svého života. ŽENÁM, KTERÉ UŽ NEMAJÍ SÍLU JÍT DÁL. Ženám, které to chtějí vzdát.

Některé věci v životě potřebují velikou vnitřní sílu a trpělivost a jiné velikou odvahu mít se ráda navzdory všemu.

Dnes, na den Dušiček, mám hned dva velké důvody k radosti. Sklízím konečně plody své vytrvalosti a trpělivosti.

Dnes mě totiž můj otec, který zanedlouho slaví své 70.narozeniny, pozval společně s mým manželem a syny na rodinnou oslavu.

Roky jsem čelila volbě a  podmínečné lásce svých rodičů. Buď budu taková, jak si oni představují a jakou MĚ chtějí mít a budu přijímaná, milovaná, podporovaná a nebo budu sama sebou, ale vyčleněná a vyděděná z rodiny i od všech příbuzných. Ti mě totiž vlivem mých rodičů také odmítli.

Dnes přišel BOD ZLOMU. Najednou můj otec neřeší, zda mě může či nemůže pozvat na svou oslavu, abych nezpůsobila nějakou ostudu před příbuznými. Jednoduše mi oznámil, že když bude mít někdo s mojí přítomností na oslavě problém, může kdykoliv odejít. To mě dostalo!

Vážím si toho, můj táta se pochlapil! Prožila jsem se svým otcem spoustu bolavých věcí. Např., že se mě nezastal, když mě fyzicky napadl můj švagr, když u soudu svědčil proti mně a přispěl tím, aby mi vzali mé dva malé syny z péče a dali je jejich otci. Nebo když mi opakovaně odmítl pomoci při stěhování do jiného města nebo když mi dlouhý čas nezvedal telefon a já potřebovala pomoc. O finanční pomoc jsem si ani nedovolila žádat.

Dokonce moje nejlepší kamarádky mi radily, abych už se přestala trápit a zlomila nad mými rodiči hůl.

Ale já to cítila jinak.

Trvalo to dlouhých bolestivých 6 let, ale stálo to za to!

Jsem svým rodičům velmi vděčná za život, který mi dali a který jsem už vzdávala.

Cítím teď hlubokou radost z přijetí mým otcem. Dočkala jsem se. WAU!

A co je tím druhým důvodem k radosti? O tom až příště…